ČESKO JE SPISOVNÉ SLOVO


Úvodem: Většímu rozšíření jména Česko stále brání dosavadní návyky a předsudky. Stále panuje mylná představa, že jméno Česko není spisovné.

 

Fakta:  Zeměpisné jméno Česko je jménem s dlouhou historií a zcela spisovným krátkým jménem naší vlasti. Naopak politické jméno Česká republika vzniklo teprve nedávno, v roce 1993 a je tak pouze jménem momentálního politického uspořádání na území Česka.  Obě jména, tedy Česká republika, i Česko jsou oficiální a schválená, zapsaná v mezinárodních seznamech států v OSN.  Časově limitované politické jméno "Česká republika" neumožňuje popis historie českého státu před rokem 1993. Se jménem Česko takové problémy nejsou. Jako spisovné bylo odsouhlaseno týmem jazykovědců, kteří ho konzultovali s odborníky z mnoha odvětví. Bohužel, dosavadní praxí je stále extrémní až fanatická preference politického jména Česká republika. 

 

Nejstarší známá zmínka o jménu Česko je až z roku 1704:

 

České školství propaguje téměř pouze jen politický název. Proč?

Uveďme odstrašující příklad : Na dvou stranách učebnice vlastivědy pro 2.ročník ZŠ se objevuje šestnáctkrát jméno Česká republika a pouze jednou (!) jméno Česko. Způsob, jakým je jméno Česká republika prezentováno, vytváří dojem, že je nutné toto politické jméno používat za všech okolností. Žáci vůbec nejsou vedeni k samostatnosti. Nejsou totiž upozorněni na to, že obě jména (politické i zeměpisné) jsou zcela rovnocenná a že je tedy možné, ba dokonce vhodné, vždy vybrat jméno, které se pro danou situaci hodí lépe. Jen tak se dá zabránit tomu, aby žáci v důsledku chybné výuky, o událostech, které se udály ve  středověku, tvrdili, že proběhly v České republice, aniž by si uvědomili, že zde v té době nebyla republika, ale království.
 

 

 

Československá republika byla kdysi i ve školních atlasech uváděna jako Československo (Czechoslovakia). Dnes by mělo být obdobně místo České republiky logicky uváděno Česko (Czechia).  A naštěstí se tak už děje (např. Mapy.czGoogle Maps...)

 

 

 

Česko = pojem pro celé území Čech, Moravy a Slezska.

To, jak s oběma termíny "Česko / Česká republika" účelově a manipulativně operuje mj. i zmíněné české školství, je opravdu alarmující.  A přitom jméno Česko bylo mnoha experty obhajováno už v v minulosti.  Např. v roce 1949 napsal o jménu Česko František Trávníček toto:   „Nezáleží na tom, zda starší uživatelé rozuměli Českem jen Čechy, či celé území českého národa, Čechy, Moravu a Slezsko. Dnes je potřeba užívati ho ve smyslu širším. Užívání názvu Česko naprosto neznamená popření existence zeměpisných útvarů nazývaných Čechy, Morava a Slezsko, neboť Česko není nic jiného než souborný název těchto tří zemí.“
(F. Trávníček, Lidové noviny, červenec 1949
)

 

Informace o tom, že pojem Česko zahrnuje celé území Čech, Moravy a Slezska, se objevuje už v 19. století. Lze dohledat mj. v Akademické příručce českého jazyka, na stranách 212-213: "V průběhu 19.století se jméno Česko objevovalo sice poněkud méně často, zato však již také jako název pro celé české země (tedy pro Čechy, Moravu a českou část historického Slezska ..."  (viz odkaz)

Vydalo nakladatelství Academia, 2014.

 

Akademická příručka pro učitele (ÚJČ AV)
 

"Jméno Česko se již plně prosadilo jako jednoslovný geografický název republiky vedle politického dvouslovného názvu Česká republikaDoporučuje ho ČSN EN ISO 3166-1 a také Slovník spisovné češtiny (SSČ) uvádí oba názvy.

Dvojice Česká republika – Česko není (viděno z hlediska názvosloví států) žádnou výjimkou. Pro mnoho států světa existují vedle dvouslovných, popř. i víceslovných plných oficiálních názvů politických také zkrácené oficiální názvy jednoslovné. Užíváme jich mnohdy častěji než názvů dvouslovných, aniž si rozdíl mezi nimi uvědomujeme a aniž nám to vadí, např. Belgie – Belgické království, Brazílie – Brazilská federativní republika, Bulharsko – Bulharská republika, Německo – Spolková republika Německo, Mexiko – Spojené státy mexické atd.

Z hlediska současného jazyka je Česko, odvozené od přídavného jména český, slovo náležité, ústrojně utvořené, funkční a vyhovuje komunikačním potřebám uživatelů češtiny."   - viz odkaz.     

Zdroj: Ústav pro jazyk český  http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=725

 

Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český
FOTO: Petr Hloušek, Právo

 

Knižní vydání zde:
Akademická příručka českého jazyka - kniha, která je určena jak široké veřejnosti, tak profesionálním uživatelům, zvláště učitelůmstudentům.

Česko je uvedeno ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost

(s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy), Praha 2014, s.627 a v Akademické příručce českého jazyka, Praha 2014, s.212, schválené MŠMT.

 

"Česko není nové slovo, je slovotvorně vytvořeno správně a má praktické výhody."

Z vyjádření Kamily Smejkalové z Ústavu pro jazyk český na ČT24, 2.12.2016.
 

Jméno Česko a jeho využití

Stát s názvem "Česká republika" existuje na území Česka až od roku 1993. Česko (angl. Czechia) je oficiální zeměpisný název naší země, který není na rozdíl od politického jména časově limitován a je proto jediný vhodný k deskripci subjektu, který z historického hlediska může být dlouhým politickým názvem Česká republika (the Czech Republic) pojmenováván jen omezeně, neb tento se za poslední století změnil 8x, historicky pak minimálně 13x.

 

Je to podobné, jako bychom tvrdili, že Karel IV. byl králem České republiky. Na užívání zeměpisného jména naší země by bylo vhodné si zvyknout. Politický název jej totiž nemůže nikdy nahradit, protože má na rozdíl od něj přechodný charakter, ignoruje historickou kontinuitu státu a jeho funkce je tak limitována pouze na aktuální státní subjekt. Jeho užívání bez časového omezení je nesprávné, matoucí a nepraktické a z tohoto pohledu vůbec nezáleží na tom, zda a v jakém významu byl či nebyl jeho zeměpisný ekvivalent užíván dříve, neb jeho definice je dnes jasně vymezena.

 

Potřebu kontinuity naopak název Česko (angl. Czechia) beze zbytku splňuje a je zcela lhostejné, zda se nám líbí nebo nelíbí, protože státu slouží v pozitivním slova smyslu překlenutím a stmelením jeho nejrůznějších podob na historické přímce. V našem případě je nadužívání politického názvu "Česká republika" evropskou raritou, nicméně nejedná se o něco "originálního", ale je to projev nepochopení smyslu slov, škodlivý a krátkozraký zlozvyk, který nás odtrhuje od minulosti a tím hendikepuje.

 

Jméno Česko má dlouhou historickou tradici!
 

Název "Česko" byl oficiální hned po vzniku ČSR. Není žádným tajemstvím,že jsme se v letech 1918-1920 jmenovali Česko-Slovensko.

Ale pozor, přestože byly kdysi jména Česko a Čechy synonymem, tak už v roce 1777 se objevuje použití pojmu Česko jako označení pro celé České země: tedy dnes pro Čechy, Moravu, českou část Slezska a tzv. České Rakousy, kam patří Vitorazsko, Valticko a Dyjský trojúhelník, které byly do roku 1920 součástí Dolních Rakous. A podobně je to i s názvy jiných zemí: Rakouskem se označují země Ober a Niederösterreich, Polsko je vytvořeno Wielkopolskem a Malopolskem a třeba Chorvatsko Središnjou a Hrvatskem. V obrozenecké době se u nás používaly i tvary češský a Češsko. Lidově se tehdy užíval i nespisovný tvar čechský. Slovák Ján Kollár označení Česko použil i v básni Slávy dcera, která vyšla v roce 1832, a najdeme ho i v časopise Čechoslav či u básníka Boleslava Jablonského, jednoho z nejoblíbenějších našich básníků XIX. století, autora Písní milosti.

A jako oficiální označení české části československé federace, tedy ČSR, neboli České, tehdy socialistické, republiky, se slovo Česko objevilo i ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1960 sice jako výraz zastaralý, ale již v roce 1978 je v tomto slovníku uvedeno Česko jako název běžně používaný. V roce 1993 po rozpadu Československa dostala Česká republika na základě pověření vlády od Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního  oficiální jednoslovné označení Česko.

 

Odmítání názvu Česko pramení z faktu, že za vlády habsburské monarchie byl tento název nežádoucím. Vídeň totiž měla snahu oslabit zemské vlastenectví a přispívat tak k odcizování Čech, Moravy a Slezska. (Být proti jménu Česko, anglicky Czechia tedy znamená podporovat česko-moravskou nesnášenlivost.)
 


Česko je starší než Československo

Slovo Česko není nové, jde o výraz podstatně starší než název Československo, resp. Československá republika. Nevznikl až mechanickým odtržením první části názvu. Jeho základem je slovo Čech. Od něj bylo odvozeno (etymologicky očekávané) přídavné jméno češský, ale už ve staré době došlo k zjednodušení a ujala se podoba český (pro doklady obou přídavných jmen a komentář k nim viz Elektronický slovník staré češtiny http://vokabular.ujc.cas.cz). Podobu český uvádí pak i základní lexikografické dílo doby národního obrození, Jungmannův Slovník česko-německý (1834–1839). Z hlediska současného jazyka je Česko, odvozené od přídavného jména český, slovo náležité, ústrojně utvořené, funkční a vyhovuje komunikačním potřebám uživatelů češtiny.

Dnes můžeme konstatovat, že Česko se plně prosadilo jako jednoslovný geografický název republiky vedle politického dvouslovného názvu Česká republika, a to nejen v běžné komunikaci (například ve sportovních přenosech). Doporučuje ho ČSN EN ISO 3166-1, také SSČ uvádí oba názvy.

Dvojice Česká republika – Česko není (viděno z hlediska názvosloví států) žádnou výjimkou. Pro mnoho států světa existují vedle dvouslovných, popř. i víceslovných plných oficiálních názvů politických také zkrácené oficiální názvy jednoslovné. Užíváme jich mnohdy častěji než názvů dvouslovných, aniž si rozdíl mezi nimi uvědomujeme a aniž nám to vadí, např. Belgie – Belgické království, Brazílie – Brazilská federativní republika, Bulharsko – Bulharská republika, Německo – Spolková republika Německo, Mexiko – Spojené státy mexické atd.
 

 

Ve 20.století se o tom, že Česko je krátký výraz pro Českou (tehdy soc.) republiku, píše ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost na straně 762:

Česko, -a s,   =   Česká socialistická republika, ČSR

Vydalo nakladatelství Academia, 1978.