KULTURA - POESIE, PRÓZA, MALÍŘSTVÍ ...

Poesie

Ohlasy na dny, kdy jsme se konečně představili světu překladem
krátkého jména Česko do angličtiny coby Czechia...

 

Texty níže uvedených básní: Vladimír Filip, 2015-16


KRÁLOVSTVÍ NEBO REPUBLIKA,
ČESKÉ ZEMĚ ZVANÉ CZECHIA
aneb
ČESKO SE PŘEDSTAVUJE SVĚTU

4.4.2016
Ještě včera společná země tu byla
známá CZECHOSLOVAKIA
Po jedné zimě se ale rozdělila:
CZECHIA AND SLOVAKIA.
Zní to dobře, o tom žádná,
hodnocení vesměs kladná:
na náš rozchod beze zbraní
i na jména, co dobře zní.
Zbývá už jen představit se světu
propagovat svoji identitu
Někdy jménem republiky
jindy zase jménem krátkým
Někdy letmým pohlazením
jindy vstřícným políbením
Někdy v šatech jak na ples
jindy v kratších, žádný stres
Republiku nechat spát
zviditelnit hrdý stát.


 

 

CZECH? CZECHIA!
SLOVAK? SLOVAKIA!

2015
Kdo by to byl řek´,
že Česko není Czech.
Až teprve koncovka -ia,
v názvech Czechia a Slovakia,
dělá z Čecha Česko
a ze Slováka Slovensko.
 

DOBRÁ ZPRÁVA O ČESKU
9.5.2016
Dobrá zpráva všem,
dvě jména má naše zem.
Dlouhé je jen zapsáno v Ústavě,
krátké je předurčeno ke slávě.
Neřešme království nebo republiku,
vždyť Česko tu bylo od zrození věků:
Nejenom Čechy, ale i Slezsko s Moravou,  
bratrské země, co k sobě se vzájemně zvou
V cizině už vědí, že jsme Czechia,
nedávno ještě Czechoslovakia
Republikou zůstáváme,
nepřátel se nelekáme.
S hrdostí jim zazpíváme,
že i krátké jméno máme.



ČESKO - NADČASOVÉ JMÉNO
1.10.2016
Republikou jsme nebyli odjakživa.
Měli jsme také slavná království,
s mnoha slavnými předky.
Proto právě Česko, v překladu Czechia,
není jen jménem, ale bohatstvím,
překlenujícím věky.

 

 

Próza - povídka

Czechia a Dášiny plesové šaty

Zdeněk Kukal, Reví Míting 2015

Jméno našeho státu v angličtině je naší vizitkou – značkou, kterou o sobě dáváme vědět světu. Stejně jako většina zemí světa máme jména dvě: politické a zeměpisné. Je vhodné rozlišovat použití toho správného jména pro různé situace – právě tak, jako pro různé příležitosti volíme vždy přiměřené oblečení.


Dáša jde nakupovat. Na sobě má – jako vždycky když jde ven – svoje večerní společenské šaty. Už je to moc let, co to v nich na plese v hotelu Paříž roztáčela. Oblíbená byla i díky těmhle šarmantním novým šatům; nejen pro Dášu tenkrát znamenaly symbol její nové volnosti. Mezi ostatními usedlými, starobyle zatuchlými modely vynikaly chic fazónou a jasnými barvami. V plném sále bylo jen několik žen v šatech stejného, moderního střihu. – Před 96 lety termín republika skutečně znamenal pokrok, volnost, demokracii, světovost.

Dnes po letech se lidé v obchodě za Dášou ohlížejí podezřívavě a s úšklebkem. Však taky její šaty příliš častým nošením umolousaly a ztratily glanc. Sousedi a sestra – ti ji znají a vědí, že Dáša je v jádru dobrá holka, ale – proč jenom se obléká všude tak, jako jiní slušní lidé jedině při slavnostní příležitosti? Jen ta zlá Mařka co ji před pár dny zase pustili z vězení někde sebrala šaty skoro stejné a dává je na odiv, kam se jen vrtne. Po letech v base ani nic jiného na sebe nemá. – Výlučným používáním toho názvu „s republikou“ se dnes ocitáme ve společnosti roztodivných, často pochybných států a pastátů nevalné pověsti a leckdy jepičího života, které zeměpisné jméno ani nemají. Slovem republika, kterým se ohánějí ve svém politickém názvu, používaném ovšem za všech okolností, se takové země snaží legitimizovat v očích světa. Tak mimoděk způsobily znevážení toho slova, zejména při jeho běžném použití.

To Dáša má ve svém šatníku jiné pěkné hadříky. Jsou netknuté, nikdy je na sebe nevzala. Vendula jí opakuje po sté: „Když už tě lidi venku znají v těch plesových šatech, na jiné by si nezvykli. Stejně sama nevíš, co jiného by sis místo nich oblékla. A vůbec, mně se na tobě nic jiného prostě nelíbí.“ Dáša na Vendulu dá.

Už je to taky nějaký pátek, co si Dáša ty večerní šaty vzala, když šla ráno vynést odpadky. Vlastně náhodou. Se svojí sestrou si zrovna rozdělily společný byt na dva samostatné a v tom zmatku nic jiného na sebe zrovna neměla po ruce. A zůstalo jí to. Předtím, než Dáša tyhle šaty začala nosit všude možně i nemožně, oblékala se normálně. Všechny své fotky z doby „před těmi šaty“ však vyhodila a všem venku tvrdí, že ty plesové šaty nosí od narození – nikdy si přece nic jiného neoblékla.

Se jménem naší země je to stejné. Trváme-li dosud za všech okolností na používání svého úředního, politického názvu Česká republika/Czech Republic, působíme ve společnosti slušných, tradičních zemí nepatřičně – podezřele nebo směšně. Angličtina zná termín „overdressed“ pro nemístné použití příliš slavnostního oblečení. Přesně to platí pro náš nadužívaný formální, politický název. Popíráme jím i svoji dlouhou historii a bohaté kulturní dědictví: Česká republika je na světě od roku 1993, český stát však – v různých formách – přes tisíc let. Ani Francouzskou republiku/French Republic, novověkou kolébku toho zřízení, by nenapadlo „republikovat“ v běžném životě. Prostě je to Francie/France.

Angličtina podvědomě už 22 let zoufale hledá praktický název pro Česko, a tak naši zemi nazývá všemožně nemožně: Czech (to ale znamená Čech, čeština, český a vysloveno úplně stejně to má spoustu dalších významů), Czecho, Czech rep. My to často devótně opakujeme a k tomu ještě přihazujeme „světové“ CR (Kostarika?). Své jméno a tím i svoji pověst tak dobrovolně rozmělňujeme - anebo rovnou hanobíme. Nejsme tak velcí jako Spojené státy nebo Spojené království, abychom si mohli dovolit běžně užívat nejasné a zaměnitelné jméno. Dodnes nás svět často zná spíš pod složitým, ale nezaměnitelným anglickým zeměpisným jménem Czechoslovakia, názvem státu už 22 let neexistujícího, než pod dosud téměř výhradním „[štěk?] Republic“.

Kromě té naší není země na světě, která by svoje krátké, zeměpisné jméno i v angličtině měla a přitom na jeho používání dobrovolně rezignovala. V češtině naštěstí používáme Česko dnes už běžně (že nám to ale trvalo), anglický ekvivalent Czechia byl oficiálně kodifikován Názvoslovnou komisí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního už v roce 1993. Tento standard byl opakovaně stvrzen v roce 2014. Nenapadlo to nějakého Čendu v jeho úřadě z dlouhé chvíle; k této zákonné normě dospěly desítky našich odborníků – geografů, lingvistů, historiků.

Ledy se hnuly: Na základě nedávné výzvy magazínu Hattrick čtyři naši nejvyšší ústavní činitelé osvíceně projevili podporu oficiálně doporučenému neformálnímu, zeměpisnému, krátkému anglickému jménu Czechia pro běžné použití ve světě. Náš formální, politický název Czech Republic zůstává beze změny.

Doslechla se to i Dáša. Konflikty nikdy neměla ráda. Její mentorka Vendula však kamsi daleko odjela. Co oči nevidí, … Dáša si místo plesových šatů oblékla prostě džínovou sukni a šmrncovní topík – a šla ven. Pěkně se nesla, jako by najednou rozkvetla. Za rohem potkala přátele, kteří ji pozvali na ples příští sobotu (od té doby, co se se sestrou rozestěhovaly, ji některé pozvánky míjely). Skočila hned pro svoje večerní šaty a odnesla je do čistírny. Móda se vrací, látka je solidní. Chybějící flitry nahradila už nepoužívanými cédéčky. Vždycky měla smysl pro improvizaci.

A my, Češi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku? Ve všední dny nosme sebevědomě svoje normální, jednoduché šaty – jako Marianne a dnes už i Dáša; ty slavnostní si šetřme na ples.

Zdroj: časopis Reví Míting,  9. 11. 2015

A my dodáváme: Ano, ani formální jméno státu Česká republika (the Czech Republic) , ani slavnostní šaty, ani sako s kravatou se opravdu nehodí pro každou příležitost. Pro každodenní život je vhodnější jméno Česko, anglicky Czechia.

  

 

Próza - zápisky z Česka spisovatele Roberta Fulghuma

Na webových stránkách www.robertfulghum.com si fanoušci spisovatele Roberta Fulghuma mohou přečíst jeho zápisky z Česka.

Nazývá je Czechia Report.


Malířství

Název obrazu z roku 1723:
"Veřejné vyhlášení nálezu většího zemského soudu pod předsednictvím Karla VI. dne 15.října 1723."