Příspěvky podporovatele jména Czechia V.Hirsche a jeho oponenta Ivo Pospíšila:

Absurdní drama s názvem Czechia - Vladimír Hirsch

Osm omylů, jež je třeba uvést na pravou míru, v případě oficiálního anglického překladu zeměpisného názvu Česko

  • Lidové noviny, 14.5. 2016

 

Diskusi o oficiálním anglickém překladu zeměpisného názvu Česko – Czechia – zaplavily dezinterpretace a rozhořčené výkřiky proti něčemu, oč vůbec nejde.  Co údivem naplněný jedinec potřebuje, aby objevil podstatu a smysl chaosu kvůli názvu Czechia, když sleduje aktivitu několika milionů odborníků na de facto neexistující problém? Nikoli mnoho – jen hrstku zdravého rozumu a vůle porozumět. Po minimálním úsilí totiž záhy zjistí, že v případě oficiálního záznamu anglického překladu zeměpisného názvu Česko – Czechia – do seznamů OSN existuje osm omylů, jež je třeba uvést na pravou míru.

 

1. Nejde o přejmenování Czech Republic na Czechia.

Politický název Czech Republic zůstává, Czechia s ním bude existovat jako oficiální anglický překlad zeměpisného názvu Česko. V seznamu zemí OSN nedošlo k žádnému přejmenování. U naší země v tomto seznamu najdete obě jména - zeměpisné i politické. Tak jako u ostatních zemí.

Bude tím vyplněno dlouhodobě a ostudně zející prázdné místo, které v případě dalších jazyků již dávno prázdným není, neboť překlady názvu Česko v nich existují – Tchéquie ve francouzštině, Chequia ve španělštině, Cechia v italštině, Chéquia či Tchéquia v portugalštině – a v mnoha z nich se běžně používají, například Tschechien v němčině, Tsjechië v holandštině, Tsjekkia v norštině, Tjeckien ve švédštině, Tjekkiet v dánštině, Cehia v rumunštině, Čechija v ruštině a bulharštině, podobně v řečtině či hebrejštině.

Pro více než tisíciletou českou státnost nelze považovat politický název současného zřízení – Česká republika/Czech Republic – za vyhovující. Aby svět vnímal naši vlast jako svébytný, v čase a prostoru nezpochybnitelný subjekt, je náš zeměpisný názvem klíčovým. Činí to všechny země, v jejichž zájmu je vystupovat jako nezpochybnitelné státní jednotky, ačkoli na jejich území se v dějinách vyskytovaly různé společensko-politické formace.

Jejich zeměpisný název překlenuje a stmeluje všechny změny, čímž činí subjekt jasně definovaným bez časového omezení. Skutečnost, že u nás tomu tak v případě anglického jazyka nebylo, je vakuem, které stvořili nezodpovědní a krátkozrací politici svým odmítavým či laxním postojem, čímž způsobili, že občana udivuje požadavek coby něco nemístného, nepatřičného, zbytečného či nadbytečného. Závan čerstvého vzduchu překvapil všechny zvyklé žít ve vývěvě, normální je však dýchat vzduch.

 

2. Nejde o žádnou novinku. Pojmenování Česko a Czechia v angličtině spolu s překlady do jiných jazyků doporučilo již v roce 1993 jako zeměpisné názvy pro Českou republiku 55 odborníků názvoslovné komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, již doplnili zástupci klíčových ministerstev, státních orgánů či vědecké obce. Název Czechia není žádným novotvarem. Jeho první doložený historický záznam v latině pochází z roku 1602, v angličtině pak z roku 1840.

 

3. Nelze požadovat referendum. A to nejen pro absurditu takového požadavku (šlo by o světový unikát, kdyby občan převážně neznalý cizího jazyka rozhodoval, jak budou zemi nazývat jeho rodilí mluvčí), ale i z důvodu již dříve uskutečněného naplnění zákonných norem uvedeným doporučením odborníků kompetentních k řešení této otázky. K anglickým výrazům „the Czechoslovak Republic“, respektive „Czechoslovakia“se nikdy nevyjadřoval ani parlament, ani občané v referendu.

 

4. Nejde o ignorování moravsko-slezské části státu. Česko, anglicky Czechia, neignoruje žádnou z historických zemí státu skládajícího se z Čech, Moravy a Slezska – v angličtině Bohemia, Moravia a Silesia. Ignorováním Moravy a Slezska by byl název Bohemia, znamenající pouze Čechy.

 

5. Nehrozí na mezinárodní úrovni záměna s Čečenskem. V případě této součásti Ruska totiž nejde o subjekt mezinárodního práva. Na úrovni individuální je záměna s touto zakavkazskou republikou zatížena stejnou možností chyby jako název Czech Republic, což ukázal i atentát při bostonském maratonu v roce 2013. Nevědomost či neinformovanost nemůže být důvodem k úpravě názvu.

6. Nehrozí žádné vracení dotací. Náklady na institucionalizaci názvu lze očekávat pouze minimální, přičemž dlouhodobá, jasná a jednoduchá značka investici mnohonásobně vrátí.

 

7. Nejde o žádnou komplikaci dalším názvem. Naopak! Neukotvení zeměpisného názvu a úporné setrvávání na kostrbatém politickém názvu Czech Republic vedlo ve snaze o jeho zjednodušení k mnoha zkomoleninám, a proto se setkáváme nikoli s jednou jasnou a nezpochybnitelnou značkou, ale s mnoha deformacemi typu gramaticky nesprávného a nesmyslného „Czech“a dalších úprav, jako je „Czech Rep.“, „Czecho“, „C. Rep.“či „CR“(pro ještě větší zmatek oficiální dvoumístný kód středoamerického státu Kostarika).

„The Czech Republic“se coby značka neosvědčila také kvůli neblahé konotaci s nerozvinutými státy deklarujícími se coby „republiky“tím více, čím méně jimi jsou. Zdůrazňování „republiky“v názvu tedy nečiní náš stát originálním, jak se někteří domnívají, a to i vzhledem k faktu, že republikánským systémem disponuje ve světě výrazná většina zemí.

 

8. Nejde o žádné politické souvislosti. Politický název se nemění, ale ustupuje do pozadí, uvolňuje místo v běžné řeči a praktickém životě názvu politicky neutrálnímu, nadčasovému a praktickému. Neděje se nic, co by bylo nějak nevýhodné a nemělo jasnou a srozumitelnou logiku, naopak – napravuje se nevýhodný, nepraktický a nelogický stav.

Emoce vyvolané tímto činem nejsou ničím jiným než výsledkem dlouhodobého návyku na nepřirozenou praxi, kde se nenormální stalo normalitou. Jako u kohokoli, kdo trpí nějakým zlozvykem, je jeho neuvědomění si častým jevem, a o to více bývá jeho odhalení před sebou samým spojeno s podrážděním a intuitivním nesouhlasem. Nicméně ať je to pro dotyčného příjemné, či nikoli, zlozvyku je třeba se zbavit. A to i v případě Czechia.

 

Vítězství lži a nenávisti

Mediální povodeň výtrysků z hlav více či méně pomazaných a jejich spoluobčanů ukazují více než zřetelně stav společnosti. Navzdory opakovaným vysvětlením odborníků, uvádění dezinformací na pravou míru a jasnému stanovisku ministerstva zahraničních věcí se nadále setkáváme se stejnými nepravdivými tvrzeními, slabomyslnými domněnkami, nenávistnými výkřiky vypouštěnými zmateně do více či méně neadresného prostoru a s kvaziestetickou jazykovou lidovou tvořivostí prozrazující katastrofální úpadek vzdělání i vkusu.

 

Média ráda šokují, a ačkoli si vzhledem k jejich společenské roli, (ne)zodpovědnosti a blízkosti informačních zdrojů zaslouží největší odsudek, mohou být jejich manipulativní a zavádějící slogany stěží omluvou pro jedince vybaveného dnes dostatečnými technickými možnostmi, aby objevil odpověď na otázku, „jak to vlastně je“.

Pouze individuálně lze zhodnotit, nakolik se na těchto skutečnostech podílí intelektuální kapacita dotyčného a nakolik jeho zatvrzelost, ale podle četností výskytu projevů nesouhlasu a jejich kvality na všech stupních společnosti lze říct, že v testu inteligence i dobré vůle obyvatelé Česka propadli. V této chvíli se však neodbytně vkrádá pocit, že v případě Czechia, oficiálního anglického překladu zeměpisného názvu Česko, v dokonale absurdním dramatu prapodivně vítězí lež a nenávist nad láskou a pravdou.

 

Vladimír Hirsch, Občanská iniciativa Česko/Czechia

Zdroj: Lidové noviny

http://ceskapozice.lidovky.cz/spor-o-nazev-czechia-aneb-test-inteligence-i-dobre-vule-p1k-/forum.aspx?c=A160515_200132_pozice-forum_lube

 

 

 

ALE ANI JASNÉ DŮKAZY MNOHÝM ODPŮRCŮM NESTAČÍ...
Jméno Czechia i jeho zastánci musí často čelit i třeba takovéto neobjektivní kritice:

Diletantské a demagogické názory pana Ivo Pospíšila:

 

Sleduji tu věc periferním viděním už řadu let. Jak se organizují, jak jsou sveřepí, bezohlední, důslední, arogantní, jak do hnutí zapojují cizince, kteří by se měli spíše zabývat názvy svých vlastních zemí: nikdy mě nenapadlo, že bych Angličanům navrhoval název jejich země a že by těch návrhů bylo! – to bych pokládal za nesnesitelně arogantní.  POZN. OBHÁJCE JMÉNA CZECHIA: Každý národ oznamuje světu, jak chce, aby byla jeho země nazývána v angličtině. To je na celém světě naprosto normální postup.

 

Vše by bylo normální, někteří lidé už jsou prostě takoví, ale vždy mě zarážela ta urputnost a naprostá intolerance. Mohl bych zážitků s nimi uvádět řadu, ale to bych asi dopadl! Rekrutují se od nejvyšších pater společnosti až po nejnižší (jak naši politici s oblibou říkají: po „řadové občany“), ženy, muži, možná i domácí mazlíčci, kteří mohou aspoň nosit příslušné nápisy. O kom a o čem je řeč? O vítězných prosazovatelích názvu Česko a údajně anglického Czechia pro naši republiku, tedy pro to, co územně zbylo – když už si tak titánsky připomínáme vládu Karla IV. – z naší středověké monarchie, později i jako části širší vlasti Rakouska a Rakouska-Uherska, Československé republiky meziválečné, jakož i poválečné. Vždy mě zarazila ta neústupnost a bezohlednost, drtivý lobbismus ve vysoké politice, sevřené šiky a samozřejmě jsem se sám sebe ptal, jakou k tomu mají motivaci, neboť podle rozsahu a intenzity této činnosti musí být obrovská. Nejprve jsem si myslel – zasažen profesionální deformací – že je to u filologů a zvláště jazykovědců způsobeno jejich povoláním, které je nutí prosazovat jazykově správné tvary a sousloví potvrzená razítky přímo z akademie věd. Ale potom jsem zjistil, že těch důvodů není jen osm, ale mnohem více a nechci je ani jmenovat, neboť pro ně nemám nezvratné důkazy. Proč zrovna osm? Neboť takto počet tzv. omylů s názvem Czechia vyčíslil hudební skladatel a lékař Vladimír Hirsch. Autor s intelektuální převahou pro něho asi obvyklou má ve všem jasno ( viz článek Absurdní drama s názvem Czechia, Lidové noviny, 14. 5. 2016):

1) Nejde o přejmenování z Czech Republic na Czechia. Takže ani nevíme, proč si o to ti Angličané řekli, a proč, když jim zatím – určitě ve sportu – stačilo Czech Republic? ....

POZN. OBHÁJCE JMÉNA CZECHIA:  Angličané si o nic neřekli, jen přivítali, že Češi konečně po 23 letech oznámili světu, jak chtějí, aby byla jejich zem nazývána v angličtině. Žádný stát se tohoto práva nikdy dobrovolně nevzdal. Ve sportu používají ostatní království i republiky krátká jména, protože vnímají, že je směšné používat ve sportu jména politická (např. French Republic, či Kingdom of Spain).

 

2) Nejde ani o žádnou novinku (to je docela možné, ale víte, kolik podobných názvů bychom leckde pro naši zemi nebo její fragmenty historicky doložili? ....

POZN. OBHÁJCE JMÉNA CZECHIA:  Je doložitelné, že pro území Čech, Moravy a Slezska se pro odlišení od samotných Čech = anglicky (i latinsky) Bohemia v historii používal právě souhrnný název Czechia. Žádné jiné "podobné názvy" se nepoužívaly.

 

3) Nelze požadovat referendum. To je správné, nelze přece připustit, aby se obyčejní, „řadoví“ občané, dokonce – nedej bože! – nějací bezdomovci, snad i bez vysokoškolských diplomů, do takové věci, jako je název země, byť anglický, v níž staletí žijí generace jejich předků, nekompetentně pletli, když o tom rozhodují jen elity. Kdysi snad jen žertem vyslovený požadavek na výměnu voličů je asi správný.....

POZN. OBHÁJCE JMÉNA CZECHIA:  O názvu státu vždy rozhodovali odborníci - jde o praxi, která je naprosto běžná i v zahraničí. Tím ale není řečeno, že jde o nějakou elitu. Jde o odborníky, kteří jsou v kontaktu s veřejností, s profesionály z mnoha oborů např. z marketingu a cestovního ruchu.

 

4) Rozhodně nejde o ignorování moravsko-slezské části státu. S tím naprosto souhlasím: cožpak neslyšíte v té dlouhé přestávce, než se člověk nadechne mezi Cze a chia, ten výrazný šepot „Moravia and Silesia?“ ......

POZN. OBHÁJCE JMÉNA CZECHIA:  Zmíněná ironie je naprosto nesmyslná. Krátké jméno státu Czechia plně vychází ze jména politického - tedy Czech Republic. Máme republiku českou, nikoli českomoravskoslezskou, proto se jmenuje Česko. Morava není v názvu Česko obsažena, stejně jako nebyla obsažena v názvu Československo. Jméno Česko (Czechia) Moravu nijak nediskriminuje, stejně jako např. jméno Švýcarsko  (Schweiz)  nediskriminuje např. kanton Thurgau, či Bern tím, že se jeden z kantonů jmenuje podobně, jako celý stát (Schwyz - Schweiz).

 

5) Nehrozí záměna s Čečenskem. Určitě ne, i když známe své evropské a zámořské pappenheimské....

POZN. OBHÁJCE JMÉNA CZECHIA: Záměna hrozí jen hlupákům. Aby se to nepletlo ani jim, stačí jediné - jméno Czechia více propagovat a spojovat s Českou republikou, a všichni si na celém světě zapamatují, že Czechia není Chechnya!

 

6) Nehrozí žádné vracení dotací. S tím také souhlasím. A i kdyby, u nás se to stejně nepozná....

POZN. OBHÁJCE JMÉNA CZECHIA: Žádné vracení dotací opravdu nehrozí. Ke změně může docházet plynule a se stejnými náklady, jaké by byly potřeba na výrobu materiálů s dosavadním politickým jménem. Kratší jméno je ale praktičtější a např. na sportovní oblečení a tašky se lépe vejde.

 

7) Nejde o žádnou komplikaci dalším názvem. S tím rovněž souhlasím, neboť vím, že dva názvy jsou vždy méně než jeden....

POZN. OBHÁJCE JMÉNA CZECHIA:  Opět nepochopitelná ironie. Dva názvy jsou sice více než jeden, ale to není komplikace, ale zjednodušení. Každý z názvů má jiné využití. Politický název patří jen do politiky. Komplikací naopak je mít jen jméno politické! Tvrdit, že se např. Karel IV. narodil v České republice, je absurdní hloupostí. Nenarodil se v republice, ale v království. Ale proč řešit politické zřízení - narodil se prostě v Česku.

 

8) Nejde o žádné politické souvislosti. To mě docela mrzí, neboť tím odpadl důvod, proč jsou vítězní bojovníci za název „Czechia“ tak urputní....

POZN. OBHÁJCE JMÉNA CZECHIA:  Pokud by demagogicky argumentující oponent Pospíšil opsal i zbývající část názoru Vladimíra Hirsche, tak by slova o údajné urputnosti "bojovníků" zcela ztratily na síle. V.Hirsch to totiž vysvětluje jasně:  Politický název se nemění, ale uvolňuje místo v praktickém životě názvu nadčasovému a praktickému. Neděje se nic, co by bylo nějak nevýhodné.

 

Ale pojďme si přečíst zbytek demagogických snůšek nesmyslných názorů pana Pospíšila:

Summa summarum: zaplať pánbůh, že máme tak chytré lidi! Nyní se chvilku zastavme a zobecněme si to. V dějinách byli vždy jedinci-demiurgové: jednou poroučeli větru dešti (dnes už se ví, že nehledě na všechny satelity je nejpřesnější předpovědí počasí věta: Nebude-li pršet, nezmoknem), podruhé nařizovali a nařizují, kolik má být hodin, jindy, jak hranatá má být okurka, rádi také měnili názvy států, měst, ulic a nutili lidi, aby si měnili průkazy nebo užívali jiných názvů, než na jaké byli zvyklí, přikazovali, regulovali, oktrojovali, omezovali, zakazovali, nutili, dirigovali a měli radost, že člověk narážel do stále nižšího stropu: ani lísteček na stromě se bez jejich vůle nepohne a kdyby mohli, poručili by i Bohu. To asi bude ta motivace nejhlubší, všechny ostatní jsou jistě silné, ale vnějškově odvozené. Jen k té jazykové kompetenci našeho vševědoucího autora: jak píše, překlady názvu Česko prý už dávno existují. Německé Tschechien s potutelným stínem „Tschechei“ za zády, další radši nekomentuji; ale ruské Čechija znamená Čechy, takže ouha, zase se to nepovedlo, ještě štěstí, že zemi Putina můžeme ignorovat. A jedna maličká poznámka: že adjektivum od Česko a Čechy je v češtině jen jedno, a to „český“, to asi víme. Takže Brno je jihočeské město: jistě si zvykneme.

POZN. OBHÁJCE JMÉNA CZECHIA:  To je slátanina nesmyslů, že? Uvedu to na pravou míru: Ruské Čechija i německé Tschechien jsou oficiální překlady jména Česko. Tvrdit cokoli jiného je prostě lež. A to, že adjektivum od Česko a Čechy je v češtině jen jedno, a to „český“  je sice pravda, ale tato nadějná super-zbraň se rázem změní v dětskou pistolku, když si najdete následující fakta o jménech regionů, které se staly současně i jmény celých států:

"Přenesení či rozšíření významu z části na celek, v případě názvu historické země či území na celý stát není v evropském kontextu ničím výjimečným. Přesně k takovému rozšíření významu "z části na celek" došlo i na území Česka. Dalšími příklady v Evropě jsou např.:

1) Österreich a jeho dva z mnoha regionů:  Oberösterreich,  Niederösterreich

2) France a jeho jeden z mnoha regionů:  Île-de-France

3) Schweiz a jeho jeden z mnoha regionů:  Schwyz

4) Suomi a jeho jeden z mnoha regionů: Varsinais Suomi

5) Hrvatska a jeho jeden z mnoha regionů: Središnja Hrvatska

6) Polska a jeho jeden z mnoha regionů:  Wielkopolska, Małopolska

 

A co nám k tomu ještě řekne zaslepený pan Pospíšil? To, že jméno Czechia není jedním z mnoha politických jmen, které Česko kdy mělo, vůbec nechápe:

 

Nikdy jsem se reformami názvu státu, jehož jsem nyní občanem, když už stát, v němž naši předkové žili a my také žijeme, tak často měnil název a své hranice (jen během 20. století to bylo Rakousko-Uhersko, potom Republika československá, poté, krátce Česko-Slovensko, potom zase pro změnu Protektorát Böhmen und Mähren, potom zase Československá republika, dále Československá socialistická republika, posléze po mnoha zuřivých parlamentních a mediálních hádkách Česká a slovenská federativní republika, od roku 1993 zatím až dosud Česká republika, nyní tedy s druhým názvem, který však údajně nic nemění, Česko, možná i Čechie, anglicky Czechia, jistě ten nadějný řetězec bude úspěšně pokračovat, možná i s jinými změnami, těžko soudit, jak se budou dál dějiny dít), nezabýval, protože to považuji za mrhání časem a vždy správně doufám, že to za mne někdo chytrý – třeba lékař a hudební skladatel a jeho spolubojovníci – vymyslí. Zatím to tak spolehlivě funguje, jistě k velké radosti našich sousedů. Možná by však bylo lépe, kdyby tak nadaní lidé místo těchto experimentů ještě více než dosud pracovali na tom, aby tato zemička – s jakýmikoli názvy – zlepšovala svou pověst a aby se k sobě její občané chovali jako lidé. Možná by potom název naší země (český i anglický), na kterou bychom mohli být hrdi, nebyl už tak důležitý.

Zdroj: Proudy 1/2016

http://www.phil.muni.cz/journal/proudy/revue/eseje_fejetony/2016/1/pospisil_absurdni_komedie_czechia.php#articleBegin

 

Co k tomu dodat?

Snad jen tolik:  Vladimír Hirsch názorně a trpělivě vysvětluje výhody jména Czechia způsobem, který pochopí i dítě na základní škole. 

Ivo Pospíšila ale odborné argumenty nezajímají, protože nedokáže překonat svůj odpor ke všemu českému. Aby se zavděčil čtenářům sdílející stejný názor, přidává ke svým nenávistným názorům ještě pár cynických a ironických poznámek. Troufám si tvrdit, že tím ale moc nových odpůrců jména Czechia nezíská, spíše naopak.  Nefér metody uplatňují soupeři vždy, když jim dochází dech, či argumenty. Panu Ivo Pospíšilovi zjevně dochází obojí. Snad mu dojde i to, že proces ujímání a šíření jména Czechia vychází z prosté potřeby překládat jméno Česko do angličtiny, a nikoli ze snahy zadupat Moravu do země, jak se mylně domnívá a jak z jeho uplakaného traktátu vyplývá.

 

OBHÁJCE JMÉNA CZECHIA: Vladimír Filip, Občanská iniciativa Česko/Czechia