Uplynulo pár měsíců od státotvorného činu této vlády, jakým byla svým způsobem maličkost – mezinárodní zakotvení krátkého jména našeho státu v databázích UNGEGN a UNTERM Organizace spojených národů v jejích šesti oficiálních jazycích (anglickém, francouzském, španělském, ruském, arabském a čínském). Je paradoxní, že se tak stalo až po více než 23 letech od vzniku České republiky neboli Česka.

Zatímco politický název se dle celosvětových zvyklostí dostal do Ústavy, geografické jméno Česko hned v r. 1993 oficiálně potvrdila Názvoslovná komise České úřadu zeměměřičského a katastrálního – současně schválila i cizojazyčné ekvivalenty, které pro Česko již existovaly, protože Česko jako geografický subjekt existovalo uvnitř Československa od vytvoření federace 1968. A jako zastřešující jméno pro historické „české země“ jméno Česko posloužilo již při vzniku Československa.

Vadila jen anglická verze

Přestože formální vložení krátkých cizojazyčných a již používaných ekvivalentů jména Česko se ve své podstatě netýkalo českých občanů, někteří novináři začali psát, že naše země se „přejmenovává“ a na to reagovali lidé na internetu někdy až hysterickými výlevy o proradné vládě, která se občanů nezeptala, nejlépe v referendu, zda chtějí „nový“ název. Nějak v té zhruba dvoutýdenní slovní masáži zanikla realita – že se o žádné přejmenování nejedná, jen se kodifikují již existující cizojazyčné tvary jména našeho státu. A co bylo ještě podivnější, že celá ta hysterie se točila téměř výhradně kolem anglického ekvivalentu Czechia, výjimečně i německého Tschechien.

Španělská Chequia, francouzské Tchéque nebo ruská Čechija ponechaly „rozhořčené občany“ v klidu. Maximálně někteří nadávali, že za to „přejmenování“ mohou rusofilové, jiní zase, že zrádní Němci, kteří si z nás udělali svoji kolonii, další hledali viníka až za Atlantikem. Společné bylo jedno – „Czechia nechceme, protože se nám nelíbí“. Na vlně rozhořčení se přiživili i někteří politici, kteří vycítili, že když se lidem něco nelíbí, tak je třeba to podpořit, aby se získaly hlasy. A tak plácali v novinách a na blozích stejné nesmysly, jaké přinášel „hlas lidu“.

Vznikla i řada peticí s názvy jako „Czechia nechceme“, „Czechia je jako Shitia“, „Proti zavedení Czechia“, „My jsme Česká republika“ a podobně. A tady se ukázala skutečná pravda – jediná z těch petic překročila tisícovku podepsaných a tři další získaly pár stovek stoupenců. A to se ještě přes 90 % podepsaných přihlásilo v prvních dvou týdnech po oznámení, že „vláda nám chce přejmenovat republiku“. Dalších šest peticí se muselo spokojit už jen s jednotkami podpisů – „rekordní“ má podpisy dva (lze se o tom přesvědčit na webech petice24 a e-petice).

Z toho lze jednoduše odvodit, že většina rozumných lidí pochopila, že nemají žádný důvod mluvit do toho, jaké jméno pro naši zemi používají v zahraničí. Němci také neprotestují proti tomu, že jejich zemi Deutschland označujeme jako Německo (tedy země „němých“), Angličané Germany, Francouzi Allemagne, Litvané Vokietija a Finové Saksa. Tak proč bylo tolik křiku kolem anglické verze Czechia?

Když si uvědomíme, že všechny ty petice celkem podepsalo méně než pět tisíc lidí, jak je možné, že tak marginální skupina spolu s několika nezodpovědnými novináři vyvolala dojem, že „proti anglickému Czechia“ je většina národa? Což zřejmě poněkud vyděsilo vládní politiky a přestali prosazovat to, k čemu se vládním usnesením zavázali – že budou používání krátkého jména prosazovat všude tam, kde je to vhodné a zcela běžné. Tedy především ve sportu a propagaci českých produktů a turistických atraktivit. A tady se dostáváme k jádru věci. Vrcholní politici sice pochopili (až na jedinou výjimku) potřebu prosazovat krátké jméno státu, ale pár tisíc křiklounů je zastrašilo – blížily se přece volby. Že ministryně pro místní rozvoj nechápe, že pro propagaci je krátké jméno rozhodně lepší než dvouslovné politické jméno, je smutné. A to je členkou hnutí, které jde do voleb s heslem „za lepší Česko“.

Česko a Česká republika není totéž

Když ředitelka agentury CzechTourism veřejně prohlásí, že sice občas používají jméno Czechia ve svých materiálech, ale propagovat budou raději politické jméno Czech Republic, aby si ho lidé nespojovali s aquaparky nebo muzei strašidel, ale raději s barokem, festivaly klasické hudby, s Kafkou, Muchou či Smetanou, je zřejmé že nechápe, co vlastně říká. Právě ty aquaparky či muzea vznikla v České republice, ale baroko či kulturní velikáni jsou spojeni s územím Česka, kdy ještě republikou nebylo. Právě v takových případech je nadčasové jméno Česko, anglicky Czechia, tím správným a propagačně průbojnějším termínem zastřešujícím celé území dnešní republiky v průběhu historického vývoje. Republika je produktem současnosti, v minulosti zde bylo i království nebo knížectví. Ale pořád to byla země Čechů, tedy Česko. Hranice sice neměla stále stejné, zahrnovala Čechy a Moravu, kdysi i celé Slezsko nebo dokonce Lužicko. Např. historické hrady a zámky nevznikaly v České republice, ale na území Česka (v Čechách, na Moravě i ve Slezsku). Jak je možné, že toto nedochází lidem, kteří mají na starosti propagaci země v zahraničí?

Stačí se podívat k sousedům – ti propagují Slovensko (a to mají ve své historii jen tu republiku, ale jejich území Slovenskem bylo i před tisícem let v rámci Maďarska, i když jméno Slovensko bylo poprvé užito až r. 1809), Poláci propagují Polsko a v Německu by rozhodně nikoho nenapadlo propagovat historické památky Spolkové republiky Německo, ale prostě a jednoduše Německa.

Trapné logo Czech RepubLIKE, nesmysly na dresech našich sportovců ve stylu „Czech“, „Czech Team“ nebo „Czech Republic“ stylem velkého CZECH a malinkatého „republic“ podél písmena H, takže na dálku to vypadá, jako by za tím CZECH byl vykřičník, jsou dokladem toho, že lidé mající na starosti propagaci země v zahraničí, absolutně nechápou historické a geografické souvislosti minulosti a přítomnosti. Jak může ministryně z hnutí ANO překládat propagační heslo „Česko – země příběhů“ do anglických propagačních materiálů jako „Czech Republic – Land of Stories“? Proč ne krátce a LOGICKY „Czechia – Land of Stories“? Že se v angličtině jméno Czechia nepoužívá? Stačí se podívat na webové stránky ministerstev zahraničních věcí USA nebo Velké Británie. Je tam Czechia. Protože se POUŽÍVÁ. A že pro propagaci v zahraničí je krátký název Czechia možné „prezentovat viditelněji, čitelněji, zapamatovatelněji a přesvědčivěji“ napsala již v roce 2007 taková expertka na propagaci, jako je Jitka Vysekalová, předsedkyně České marketingové společnosti. A dodává, že umožňuje racionální výměnu informací v mezinárodní komunikaci i u mezinárodního označení produktů.

Takže je na čase, aby i naše sportovní svazy přestaly experimentovat s nesmysly na dresech českých reprezentantů. Bohužel jim v tom vůbec nepomáhají naši sportovní komentátoři, kteří se mohou „utýmovat“ nebo „urepublikovat“. Dle nich hraje např. se Švédskem český tým nebo Česká republika – neřeknou Česko nebo Češi, ale český tým, i když takové označení náleží třeba SK Kotěhůlky. A úplnou hrůzou je relikt socialistických zkratek – „Čéer“, tedy ono ČR, které se stále častěji objevuje mezi „normálními“ názvy států v textech, tabulkách či grafech v novinách. Slovensko přitom už nikdo neoznačuje SR, Polsko PR, Maďarsko MR nebo Bulharsko BR, byť mnozí ještě pamatují všudypřítomné „socialistické“ SSR, PLR, MLR nebo BLR. Ale ČR je jako rakovina. A šíří ji bohužel i mnozí novináři… Opravdu chceme, aby lidé říkali naší krásné zemí „Čéer“?

Na tahu jsou podnikatelé a ekonomové

Jestliže sportovci s vlastní propagací stále otálejí, zůstává propagace anglického Czechia, především jako značky „Made in Czechia“, na podnikatelích, manažerech a ekonomech. Nebojte se tuto značku používat, určitě je lepší než zcela atypické „Made in (the) Czech Republic“ nebo dokonce „Czech Made“ evokující posměšné „čekšmejd“. Značka „Made in Czechia“ má v sobě potenciál převzít roli kdysi tak populární „Made in Czechoslovakia“. Protože Československo už odvál čas… Nevrátí se. A že se někomu slova Česko nebo Czechia nelíbí, to je jejich problém. Nemusí ho používat, ale ona objektivně existují a šíří se světem. Je na čase skončit s experimenty a přijmout realitu. Česká republika je zkráceně Česko a anglicky Czechia. Tuto realitu nelze zakázat. A je kontraproduktivní ji ignorovat, ale naopak využít pro zviditelnění a propagaci. Republik je dnes ve světě asi 150. Ale Česko je jen JEDNO. A anglicky se to píše CZECHIA.

Závěrem si dovolím připomenout, že historie se u nás paradoxně opakuje. Jména Československo se také mnozí lidé štítili a třeba Karel Čapek se s ním smířil až po více než 10 letech. Anglický ekvivalent Czechoslovakia dokonce roku 1921 známý časopis National Geographic označil jako awfull a handicap, tedy hrozné a nevhodné. A přesto se značka Made in Czechoslovakia prosadila kvalitou a přežila i komunistický experiment. Dokonce se objevily hlasy, abychom se k této značce vrátili. To samozřejmě nejde, ale skvělá budoucnost čeká i Made in Czechia. Není třeba se jí bát, ale vyrazit s ní do světa. Šířením kvalitních výrobků s touto značkou se jen posílí identita a dobré jméno naší země v celém světě.