►  ČESKO je spisovné a oficiální krátké jméno státu

Spisovné slovo "Česko"  je uvedeno ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost

(s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy), Praha 2014, s.627 a v Akademické příručce českého jazyka, Praha 2014, s.212, schválené MŠMT i v její internetové verzi vydané Ústavem pro jazyk český AV České republiky.

 

"Jméno Česko se již plně prosadilo jako jednoslovný geografický název republiky vedle politického dvouslovného názvu Česká republikaDoporučuje ho ČSN EN ISO 3166-1 a také Slovník spisovné češtiny (SSČ) uvádí oba názvy. - viz odkaz. Dvojice Česká republika – Česko není (viděno z hlediska názvosloví států) žádnou výjimkou. Pro mnoho států světa existují vedle dvouslovných, popř. i víceslovných plných oficiálních názvů politických také zkrácené oficiální názvy jednoslovné. Užíváme jich mnohdy častěji než názvů dvouslovných, aniž si rozdíl mezi nimi uvědomujeme a aniž nám to vadí, např. Belgie – Belgické království, Brazílie – Brazilská federativní republika, Bulharsko – Bulharská republika, Německo – Spolková republika Německo, Mexiko – Spojené státy mexické atd.

Z hlediska současného jazyka je Česko, odvozené od přídavného jména český, slovo náležité, ústrojně utvořené, funkční a vyhovuje komunikačním potřebám uživatelů češtiny."  

Zdroj: Ústav pro jazyk český  https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=725

 

 
Nejstarší známá zmínka o jménu Česko je už z roku 1704:

 

Česko = pojem pro celé území Čech, Moravy a Slezska.

Jméno Česko jako jméno pro všechny české země bylo mnoha experty obhajováno už v v minulosti.  Např. v roce 1949 napsal o jménu Česko František Trávníček toto:   „Nezáleží na tom, zda starší uživatelé rozuměli Českem jen Čechy, či celé území českého národa, Čechy, Moravu a Slezsko. Dnes je potřeba užívati ho ve smyslu širším. Užívání názvu Česko naprosto neznamená popření existence zeměpisných útvarů nazývaných Čechy, Morava a Slezsko, neboť Česko není nic jiného než souborný název těchto tří zemí.“
(F. Trávníček, Lidové noviny, červenec 1949
)

 

Jméno Czechia jakožto krátké jméno našeho státu v angličtině je naprosto nezpochybnitelné. Je schválené vládou ČR, zapsáno jako oficiální krátké jméno v OSN, v normách ISO, objevuje se v nových vydáních slovníků, používá ho čím dál více institucí a firem, protože je z marketingového hlediska lepší, než politický název. Dokonce i pro Moravu je lepší, protože jméno Czechia (celé Česko = celá ČR) Moravu zahrnuje, ale jméno Bohemia (Čechy) nikoli. Je dobré připomenout, že ve jménu Czechoslovakia nebyla Morava vidět také, a nikomu to nevadilo, ba naopak lidé jméno Czechoslovakia dodnes milují a nechtějí se ho vzdát. To, že Morava není vidět ve jménu Czechia je uměle vyvolaný problém pro zviditelnění moravského separatismu. Do stejné kategorie pseudoargumentů patří i tvrzení, že Česko = Čechy. Kdysi tomu tak bylo. Ale už přes sto let tomu tak není. Dnes je přece za Česko oficiálně považováno vše, co zbylo z Československa po odtržení Slovenska. Pokud tedy někdo tvrdí, že Česko a Čechy jedno jsou, pak Moravě nepomáhá, ale ubližuje, protože svými výroky nechtěně posouvá hranici mezi Čechy a Moravou až na hranici Moravy se Slovenskem a Moravu tak zcela vymazává z mapy. Rozumní Moravané si toto riziko uvědomují a významy jmen Česko/Čechy proto důsledně rozlišují. A jméno Czechia jako krátké jméno pro celý stát v angličtině plně podporují. Právě proto, aby se nestalo, že se celé České republice začne říkat Čechy, anglicky Bohemia, jak už se to bohužel občas děje. Jedině jméno Czechia může tento trend zastavit a zdůraznit existenci reionů -  Moravia, Bohemia, Silesia. Moravané, kteří jméno Czechia odmítají, si tak prohrávají tento zápas vlastními góly.

 

 

Jméno Česko má dlouhou historickou tradici!
 

Název "Česko" byl oficiální hned po vzniku ČSR. Není žádným tajemstvím,že jsme se v letech 1918-1920 jmenovali Česko-Slovensko.

Ale pozor, přestože byly kdysi jména Česko a Čechy synonymem, tak už v roce 1777 se objevuje použití pojmu Česko jako označení pro celé České země: tedy dnes pro Čechy, Moravu, českou část Slezska a tzv. České Rakousy, kam patří Vitorazsko, Valticko a Dyjský trojúhelník, které byly do roku 1920 součástí Dolních Rakous. A podobně je to i s názvy jiných zemí: Rakouskem se označují země Ober a Niederösterreich, Polsko je vytvořeno Wielkopolskem a Malopolskem a třeba Chorvatsko Središnjou a Hrvatskem. V obrozenecké době se u nás používaly i tvary češský a Češsko. Lidově se tehdy užíval i nespisovný tvar čechský. Slovák Ján Kollár označení Česko použil i v básni Slávy dcera, která vyšla v roce 1832, a najdeme ho i v časopise Čechoslav či u básníka Boleslava Jablonského, jednoho z nejoblíbenějších našich básníků XIX. století, autora Písní milosti.

A jako oficiální označení české části československé federace, tedy ČSR, neboli České, tehdy socialistické, republiky, se slovo Česko objevilo i ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1960 sice jako výraz zastaralý, ale již v roce 1978 je v tomto slovníku uvedeno Česko jako název běžně používaný. V roce 1993 po rozpadu Československa dostala Česká republika na základě pověření vlády od Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního  oficiální jednoslovné označení Česko.

 

Odmítání názvu Česko pramení z faktu, že za vlády habsburské monarchie byl tento název nežádoucím. Vídeň totiž měla snahu oslabit zemské vlastenectví a přispívat tak k odcizování Čech, Moravy a Slezska. (Být proti jménu Česko, anglicky Czechia tedy znamená podporovat česko-moravskou nesnášenlivost.)
 


Česko je starší než Československo

Slovo Česko není nové, jde o výraz podstatně starší než název Československo, resp. Československá republika. Nevznikl až mechanickým odtržením první části názvu. Jeho základem je slovo Čech. Od něj bylo odvozeno (etymologicky očekávané) přídavné jméno češský, ale už ve staré době došlo k zjednodušení a ujala se podoba český (pro doklady obou přídavných jmen a komentář k nim viz Elektronický slovník staré češtiny https://vokabular.ujc.cas.cz). Podobu český uvádí pak i základní lexikografické dílo doby národního obrození, Jungmannův Slovník česko-německý (1834–1839). Z hlediska současného jazyka je Česko, odvozené od přídavného jména český, slovo náležité, ústrojně utvořené, funkční a vyhovuje komunikačním potřebám uživatelů češtiny.

Dnes můžeme konstatovat, že Česko se plně prosadilo jako jednoslovný geografický název republiky vedle politického dvouslovného názvu Česká republika, a to nejen v běžné komunikaci (například ve sportovních přenosech). Doporučuje ho ČSN EN ISO 3166-1, také SSČ uvádí oba názvy.

Dvojice Česká republika – Česko není (viděno z hlediska názvosloví států) žádnou výjimkou. Pro mnoho států světa existují vedle dvouslovných, popř. i víceslovných plných oficiálních názvů politických také zkrácené oficiální názvy jednoslovné. Užíváme jich mnohdy častěji než názvů dvouslovných, aniž si rozdíl mezi nimi uvědomujeme a aniž nám to vadí, např. Belgie – Belgické království, Brazílie – Brazilská federativní republika, Bulharsko – Bulharská republika, Německo – Spolková republika Německo, Mexiko – Spojené státy mexické atd.

 

 

Akademická příručka českého jazyka - kniha, která je určena jak široké veřejnosti, tak profesionálním uživatelům, zvláště učitelůmstudentům.

 

 

 

Česko nejsou jen Čechy, ale i Morava a Slezsko.

Česko je krátké jméno celé republiky a Czechia je jeho překlad do angličtiny.
Čechy jsou Bohemia a Morava je Moravia.  Oba subjekty patří spolu se Slezskem mezi historické země Koruny
české. V současné době jsou všechny součástí České republiky a lze je proto souhrnně nazývat jménem Česko, anglicky Czechia.  

 

 

 

Česko nejsou jen Čechy

Informace o tom, že pojem Česko zahrnuje celé území Čech, Moravy a Slezska, se objevuje už v 19. století. Lze to dohledat mj. v Akademické příručce českého jazyka, na stranách 212-213: "V průběhu 19.století se jméno Česko objevovalo sice poněkud méně často, zato však již také jako název pro celé české země (tedy pro Čechy, Moravu a českou část historického Slezska ..."  (viz výše uvedený odkaz)

 

Morava dlouhá staletí patřila mezi země Koruny české, což ale hodnotu Moravy nijak nesnižuje!

Ačkoli se jméno Česko (Czechia) v češtině podobá jménu Čechy (Bohemia), mají tato dvě jména již asi 200 let různé významy.  V době konstituování moderního českého národa a ústupu zemských sebeidentifikací v 19.století se česky hovořící Moravané přihlásili k češství a tím akceptovali přijetí jména Česko pro celé území Čech a Moravy. To, že Morava patří do Česka, vychází tedy z historických faktů, mj. i z toho, že Morava patřila už od 14.století mezi země Koruny české.

Země Koruny české obsahovaly kromě Českého království i Moravské markrabství, Opavské knížectví a jednotlivá slezská knížectví.
To není útok proti Moravě, ale naopak její obhajoba v duchu rovnoprávnosti mezi všemi zeměmi Koruny české. 

Obrázek: Znak zemí Koruny české.
Zdroj: Samhanin – Vlastní dílo
 

To, že se celá Česká republika jmenuje podobně jako jedna její historická země - Čechy, Moravu nijak nepoškozuje ani nediskriminuje.  I v jiných státech Evropy je naprosto běžné, že se část státu jmenuje podobně jako celý stát, aniž by to komukoli vadilo. 

Přenesení či rozšíření významu z části na celek, v případě názvu historické země či území na celý stát totiž není v evropském kontextu ničím výjimečným. Přesně k takovému rozšíření významu "z části na celek" došlo i na území Česka. Níže uvádíme několik příkladů, kdy se určitý region dané země jmenuje stejně jako celý stát, a přesto obyvatelé ostatních regionů nepoukazují na údajnou šikanu svého národa v rámci dané země. Je potěšující, že to jako šikanu přestávají vnímat i Moravané:
 

1) Švýcarsko / Schweiz a jeho jeden z více regionůSchwyz
2) Francie / France a její jeden z více regionů:  Île-de-France
3) Česko / Czechia  a jeho jeden z více regionů:  Čechy / Bohemia

4) Rakousko / Österreich a jeho jeden z více regionů:   OberösterreichNiederösterreich
5) Finsko / Suomi a jeho jeden z více regionů: Varsinais Suomi
6) Chorvatsko / Hrvatska a jeho jeden z více regionů: Središnja Hrvatska
7) Polsko / Polska a jeho dva z více regionůWielkopolska, Małopolska

 

 

ZKRATKA CR ZNAMENÁ COSTA RICA. ČESKO JE CZECHIA, NEBO CZ.

Pro zkracování jména Czech Republic v anglických textech používejme místo zkratky CR raději jméno Czechia.  CR je totiž mezinárodní značkou Kostariky (Costa Rica)!  Pokud přesto chcete, či musíte, použít zkratku, zvolte tu správnou:  CZ.

 

 

SPRÁVNOU MEZINÁRODNÍ ZKRATKOU ČESKÉ REPUBLIKY (ČESKA) NENÍ CR ALE CZ !

 

Československá republika byla kdysi i ve školních atlasech uváděna jako Československo (Czechoslovakia). Dnes by mělo být obdobně místo České republiky logicky uváděno Česko (Czechia).  A naštěstí se tak už děje (např. Mapy.czGoogle Maps...)

 

 

 

Většímu rozšíření jména Česko stále brání dosavadní návyky a předsudky. Stále panuje mylná představa, že jméno Česko není spisovné.

Fakta:  Zeměpisné jméno Česko je jménem s dlouhou historií a zcela spisovným krátkým jménem naší vlasti. Naopak politické jméno Česká republika vzniklo teprve nedávno, v roce 1993 a je tak pouze jménem momentálního politického uspořádání na území Česka. Obě jména, tedy Česká republika, i Česko jsou oficiální a schválená, zapsaná v mezinárodních seznamech států v OSN.  Časově limitované politické jméno "Česká republika" neumožňuje popis historie českého státu před rokem 1993. Se jménem Česko to naopak bez problémů lze. Jako spisovné bylo odsouhlaseno týmem jazykovědců, kteří ho konzultovali s odborníky z mnoha odvětví. Bohužel, dosavadní praxí je stále extrémní až fanatická preference politického jména Česká republika.

 

"Česko je slovotvorně vytvořeno správně a má praktické výhody."

Z vyjádření Kamily Smejkalové z Ústavu pro jazyk český na ČT24, 2.12.2016.
 

Jméno Česko a jeho využití

Stát s názvem "Česká republika" existuje na území Česka až od roku 1993. Česko (angl. Czechia) je oficiální zeměpisný název naší země, který není na rozdíl od politického jména časově limitován a je proto jediný vhodný k deskripci subjektu, který z historického hlediska může být dlouhým politickým názvem Česká republika (the Czech Republic) pojmenováván jen omezeně, neb tento se za poslední století změnil 8x, historicky pak minimálně 13x.

 

Je to podobné, jako bychom tvrdili, že Karel IV. byl králem České republiky. Na užívání zeměpisného jména naší země by bylo vhodné si zvyknout. Politický název jej totiž nemůže nikdy nahradit, protože má na rozdíl od něj přechodný charakter, ignoruje historickou kontinuitu státu a jeho funkce je tak limitována pouze na aktuální státní subjekt. Jeho užívání bez časového omezení je nesprávné, matoucí a nepraktické a z tohoto pohledu vůbec nezáleží na tom, zda a v jakém významu byl či nebyl jeho zeměpisný ekvivalent užíván dříve, neb jeho definice je dnes jasně vymezena.

 

Potřebu kontinuity naopak název Česko (angl. Czechia) beze zbytku splňuje a je zcela lhostejné, zda se nám líbí nebo nelíbí, protože státu slouží v pozitivním slova smyslu překlenutím a stmelením jeho nejrůznějších podob na historické přímce. V našem případě je nadužívání politického názvu "Česká republika" evropskou raritou, nicméně nejedná se o něco "originálního", ale je to projev nepochopení smyslu slov, škodlivý a krátkozraký zlozvyk, který nás odtrhuje od minulosti a tím hendikepuje.

 

 

 

 

O tom, že Česko byl krátký výraz už pro Českou socialistickou republiku, se píše ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost na straně 762:

Česko, -a s,   =   Česká socialistická republika, ČSR

Vydalo nakladatelství Academia, 1978.

 

►  ČECHIE  není  CZECHIA  a  ČECHY  nejsou  ČESKO
 

Česko je celý stát, Čechy jsou jen jeho částí. Česko a Čechy byla kdysi dávno synonyma. Ale to už neplatí asi 200 let! Slovo Česko se postupně stalo pojmem pro celé území Čech, Moravy a Slezska.  Obdobně je i v angličtině zastřešujícím pojmem pro historické země Bohemia, Moravia a Silesia jméno Czechia [čekia].  Někteří lidé, kteří zcela zbytečně hledají argumenty proti jménu Czechia, poukazují na fakt, že existuje jiné podobné slovo  - Čechie.   To ale vůbec nebrání tomu, aby se pro území Česka používal překlad do angličtiny Czechia [čekia]. Jde o to, že:

 

1) České jméno Čechie sice je synonymem jména Čechy, ale synonymem zastaralým a dávno nepoužívaným. Naposledy bylo používáno např. jako jméno firmy vyrábějící motocykly - Čechie (německy Böhmerland) kolem roku 1930.  České jméno Čechie nelze zaměňovat s anglickým jménem Czechia!

 

Foto: Motocykl Čechie (německy Böhmerland), rok 1930.

 

 

2)  Je doložitelným faktem, že anglické jméno Czechia je v cizině nejen v současnosti, ale již od 19.století, prokazatelně vnímáno jako jméno území všech českých zemí, tedy jméno, které v sobě zahrnuje jak jména Bohemia, tak i Moravia a Silesia. To, že jméno Czechia nebylo vnímáno jako synonymum samotných Čech (Bohemia) je vidět např. zde v australských novinách z roku 1939:    https://trove.nla.gov.au/newspaper/article/55754258

 

 

O tom, že slovo Česko má jiný význam, než Čechy, se píše např. v Akademické příručce českého jazyka, str. 212-213:

"V průběhu 19.století se jméno Česko objevovalo sice poněkud méně často, zato však již také jako název pro celé české země (tedy pro Čechy, Moravu a českou část historického Slezska ..."     Vydalo nakladatelství Academia, 2014,   https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=725

 

Přenesení či rozšíření významu z části na celek, v případě názvu historické země či území na celý stát totiž není v evropském kontextu ničím výjimečným. Zde je několik příkladů, kdy se určitý region dané země - jako např. Čechy, Čechie - jmenuje stejně jako celý stát  - Česko, Czechia [čekia], a přesto to obyvatelé ostatních regionů bez námitek akceptují:
1) Rakousko / Österreich a jeho regiony:   OberösterreichNiederösterreich
2) Francie / France  a její region:  Île-de-France
3) Švýcarsko / Schweiz a jeho region:  Schwyz

 

NEŘÍKEJME MORAVĚ ČECHY!

 

Jméno Česko, anglicky Czechia, které zahrnuje i Moravu,  je tu mj. i proto,  aby se celé České republice neříkalo Čechy (Bohemia), jako např. zde:
 

1) Brno je údajně druhé největší město Čech - viz odkaz.
2) Břeclavsko údajně leží v Čechách - viz odkaz.
3) Lednice na Moravě prý leží v Čechách (Bohemia) - viz odkaz.

4) Karel Schwarzenberg navrhuje pro celou Českou republiku jméno Bohemia - tedy Čechy (!) - viz odkaz.
5) Boty s moravským znakem mají na sobě místo Czechia, nebo Moravia nápis Czech (Čech, čeština).  - viz odkaz.

 

Další - a nejrozsáhlejší - důkazy o tom, že se jména Česko i Czechia používala jako pojmy pro celé území dnešní České republiky, objevil historik a diplomat Jiří Šitler:


LN Běžně se uvádí první výskyt názvu Česko v roce 1777. Vy jste nasel výskyt starší. Můžete popsat, kde to bylo a v jakém kontextu je použit?

Vyskytuje se v knize vytištěné roku 1704 a je o to zajímavější, že jde vlastně o jakéhosi zeměpisného průvodce po mariánských poutních místech po celém světě. Z latiny jej přeložil známý vlastenec a propagátor Češtiny Antonín Frozín. Kniha nese titul Atlas Marianus, jejím autorem byl jezuita Wilhelm Gumppenberg a v originále vyšla v několika verzích v letech 1657-1672.

 

LN Byl tehdy ten výraz adekvátní tomu, jak jej chápeme my, tedy název pro české země včetně Moravy a Slezska?

Autorovo geografické vidění světa odpovídá tomu, jak jej na tzv. asistence a provincie tehdy dělili jezuité. Jezuitská „Česká provincie"(provincia Boemiae) zahrnovala Čechy, Moravu i Slezsko a přesně tak používá termín „regnum Boěmiae"i Gumppenberg -zahrnuje do něj výslovně kromě „vlastních Čech"(Boěmia proprie dieta) i Kladsko, „východní Moravu", „západní Moravu", „Horní Slezsko"a „Dolní Slezsko". V úvodu k atlasu vysvětluje Gumppenberg ve Frozínově překladu: „Já ku příkladu Vlasko, Německo, Nyderlandsko, Česko, Polsko, Uhersko dřívěji psáti nebudu mocti, leč dřívěji celé Fransko (...) vodbydu. Ani zaseji to Francouzsko nebudu mocti pod péro vzíti, leč dřívěji Španělsko celé s přináležejícími krajinami popíšu. Zase Španělsko nezačnu psáti, až Luzitánské krajiny a království přeběhnu."Všechny zmiňované regiony víceméně odpovídají jezuitským asistencím nebo provinciím, s výjimkou Uher, které vlastní provincii neměly, protože podstatná část území byla tehdy okupována Turky. Pojem Česko zde tedy jednoznačně označuje území celé Koruny české. Jsem přesvědčen, že ho znalec českého jazyka Frozín použil úmyslně; jinak používá označení Čechy.

 

LN Také jste posunul první výskyt výrazu Czechia. Kde a v jakém kontextu byl použit?

Výraz Czechia byl v latině 17. a 18. století používán velmi často jako synonymum pro slovo Bohemia, byla to jakási dobová móda; občas se vyskytla i varianta Cechia, nebo dokonce Zechia, protože podle tehdejších učeneckých teorií měli být Češi potomci maloasijského antického kmene Zechů. Najdete tisíce dokladů na nápisech, v historických dílech, divadelních hrách, básních, ba i v přírodopisných traktátech. Divím se, že stoupenci názvu Czechia uvádějí kolem dokola   několik   stejných příkladů. Připadalo mi vždy nepravděpodobné, že by se slovo poprvé vyskytlo až u pobělohorského exulanta Pavla Stránského roku 1634, jak se běžně píše.

 

LN Hledal jste tedy ve starších tiscích?

Ano, když se rozpoutala současná diskuse, podíval jsem se namátkou do několika starých tisků a našel jsem hned několik předbělohorských příkladů v literatuře katolické i nekatolické. Nejstarší je z roku 1602 a je to oslavný hymnus na Jana Nepomuckého od Jiřího Bartholda Pontana. Nepochybuji ale o tom, že se najdou příklady mnohem starší.

Mnohem zajímavější je použití slova Czechia v knize z roku 1647 o českém povstání přisuzované Ludvíkovi Camerariovi. Camerarius byl totiž v letech 1622-1627 šéfem exilové vlády českého tzv. zimního krále Fridricha Falckého v Haagu. S trochou nadsázky by se dalo říci, že Bohuslav Sobotka a Lubomír Zaorálek nejsou historicky prvními Členy České vlády, kteří používají slovo Czechia.
 

Bez zajímavosti také není latinská hra uspořádaná u příležitosti korunovace Karla VI. českým králem roku 1723. Zde si totiž společně Čechy (Bohemia), Morava (Moravia) a Slezsko (Silesia) vzájemně gratulují, když jim pražské trojměstí (Tripolis Prage- na) zvěstuje uvedení krále a královny na trůn „Czechie". V tomto textu není Czechia prostým synonymem slova Bohemia, ale jakýmsi exaltovaným výrazem české státnosti.

 

 

Obraz: "Veřejné vyhlášení nálezu většího zemského soudu pod předsednictvím Karla VI. dne 15.října 1723." >>  Nimirum Libra atque Themis sunt Signa Leoni / Proxima, Sol Carolus, Czechia nostra Leo est.“ (tj.: "Zajisté Váhy a též Themis jsou znamení Lvu nejbližší, Slunce je Karel, Lev naše Czechia.")

 

LN To je ale použití v latinských textech, zatímco dnes řešíme použití slova Czechia v angličtině.

V angličtině nebyla frekvence slova Czechia zdaleka tak velká jako v latině; naší zemi se prostě říkalo Bohemia. Třeba roku 1626 známý anglický kartograf John Speed píše, že „neexistuje žádný problém, pokud se týče názvu této země". Ten prý „neutrpěl změny, jakými jsme prošli my, od Albionu k Británii, a od Británie k Anglii". Samozřejmě věděl, že existují Čtyři regiony - vlastní Čechy („Bohemia itself'), Morava, Slezsko a Lužice. Také věděl, že si sami Češi („Bohemians") ve svém vlastním jazyce říkají jinak - čili podle něj Zechové („Zechians"). Další autoři označují Čechy jako Czechians, Czechites nebo Zechs, ale vždy jde jen o doplněk k běžnému názvu Bohemians.

Od začátku 19. století začínají být více používána spojení Czechian provinces, Czechian language, Czech language, a to i samostatně.

Slovo Czechia se poprvé v angličtině objevuje roku 1841. Postupně  začne být používáno jako označení všech českých zemí. Až do 20. století ale stále dominoval název Bohemia, než se „schoval“  pod Czechoslovakia.

 

LN Co vás jako diplomata k tomuto výzkumu vede?

Vždy mě zajímaly dějiny identit. Jsem původní profesí historik a kdysi jsem psal práci Svaté Čechy Bohuslava Balbína, takže znám docela slušně prameny a vím, kde hledat. Dnes je to díky digitalizaci spousty starých tisků docela snadné. Vše, co zde uvádím, je proto výsledkem práce pouhých dvou víkendů. Svou pracovní dobu totiž musím samozřejmě věnovat úplně jiným věcem.

Ale připomnělo mi to, jak jsem kdysi, když jsem vyjednával odškodnění Českých obětí nacismu z Německa a Rakouska, těžko sháněl české historiky, kteří by byli ochotni zpracovat analýzu v přesně daném termínu (jako podklad pro další kolo vyjednávání) na přesně dané téma. Naši akademici nejsou, byť se jim nabízí atraktivní, a tehdy dokonce placené aktuální téma, ochotni, byť na chvíli, opustit svůj projekt ani své tempo práce. Musel jsem tehdy angažovat studenta, který se výborně osvědčil.

 

LN Proti výrazu Czechia se dnes na Moravě dokonce i demonstruje.

Pokud vím, tak demonstrovala asi stovka lidí, to mi jako masový protest nepřipadá. Na jednu stranu trochu nálady na Moravě chápu. I mne obyvatelé Prahy připadali arogantní, když jsem do metropole v osmnácti letech přišel z východních Čech. Navíc není možné Moravany a Slezany degradovat na jakousi etnografickou skupinu v rámci českého národa na úrovni Chodů.

Na druhou stranu pokud se dnešní tzv. moravisté pokoušejí Moravu očistit od Češství, amputují z ní část identity, která k ní neodmyslitelně patří. A to zdaleka ne až od dob národního obrození, jak se dnes rádo tvrdí. Brněnský historik Wihoda poukázal na řadu pramenů již z doby knížecí, kdy byl pojem Čechy použit i pro území Moravy. A pro Karla staršího ze Zerotína, přímo ztělesnění moravského zemského patriotismu a nedůvěry k Praze, byl česky mluvící Moravan „přirozeným Čechem".

Není pravda oblíbené tvrzení, že podobné smýšlení bylo omezeno na české bratry, jako byl právě Zerotín nebo třeba Komenský a překladatel Bible kralické Jan Blahoslav. I katolický biskup olomoucký Stanislav Pavlovský se doložitelně sám označoval střídavě za Slezana (podle místa narození), za Moravana (podle místa působení) a Čecha (podle příslušnosti ke Koruně české a jako Český královský kaplan). Ale rozdíl je v tom, že moderní nacionalismus nepřipouští takovou mnohovrstevnatost a nejednoznačnost. Nutí k tomu, aby se člověk rozhodl - buď budeš Čechem, nebo Moravanem, nebo Vietnamcem... Ale proč by člověk nemohl být třeba hrdým Moravanem vietnamského původu a zároveň hrdým Čechem jako občan České republiky?

 

 

 

LN Nebylo by lepší vymyslet ně­jaký nový název, který by odrážel i moravskou a slezskou svébytnost a zemský patriotismus?

Neměli bychom nic přejmenovávat nebo nově vymýšlet. Název Česká republika byl poprvé použit již zmíněným Pavlem Stránským roku 1634 (i když on latinským slovem „respublica"myslel „stát") a v moderní době, pokud vím, roku 1915 Moravanem, rodákem od Slavkova a pozdějším Československým diplomatem Janem Kyjovským. Jako formální název našeho státu nám sluší. Pokud se krátké, respektive zeměpisné formy   v  angličtině   týče,  ani zde bychom neměli být zbytečně kreativní. Slovo Bohemia, které se historicky v latině a angličtině nejvíce používalo, asi nemůžeme použít, pokud se i nadále formálně anglicky jmenujeme the Czech Republic. Název Czech Lands by historicky sice obstál, ale v podobě Czechlands už je to neologismus. A tak nám zbývá ta Czechia, v češtině Česko, na teritoriu historických zemí Čechy, Morava a Slezsko.

K obdobnému výsledku dospěl třeba i vývoj ve Švédsku, kde nyní pracuji. To se skládá z historických regionů Svealand (původní Švédsko), Götaland a Norrland a pro celou zemi byl použit název Sverige (původně synonymum pro Svealand). Teprve od roku 1974 nese panovník titul král Švédska, do té doby to byl král Švédů, Gótů a Vendů. Stejně tak Švýcarsko (Schweiz) nese jméno jediného kantonu Schwyz. A v sousedním Bavorsku to vyřešili tak, že celou zemi nazvali Bayern a ta se skládá z historických území Baiern čili Altbayern (Starých Bavor), Franken a Schwaben.

Jména Czechia/Česko jsou výsledkem diskuse, která u nás probíhá neuvěřitelných 23 let, v odborných grémiích, v Senátu, v tisku. Nechápu ty, kteří se nyní probudili a jsou pobouřeni, že vše proběhlo bez diskuse - kde po celou dobu byli? To už lépe rozumím tzv. moravistům, ti mají alespoň nějaké argumenty, i když z mého pohledu třeba pomýlené. A za úplně bizarní považuji nápad uspořádat referendum o anglickém názvu země u nás, kde anglicky slušně hovoří něco přes 17 procent občanů.


Zdroj: LN a PressReader

https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20160427/281552290047524

 

DVĚ PODOBNÁ SLOVA - RŮZNÉ VÝZNAMY.  NEJEN V ČESKU!

Ačkoli se jméno Česko (Czechia) podobá jménu Čechy (Bohemia), mají tato dvě jména již asi 200 let různé významy.  Přenesení či rozšíření významu z části na celek, v případě názvu historické země či území na celý stát není v evropském kontextu ničím výjimečným - příkladem mohou být:

 

Rakousko (Ober- a Niederösterreich)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Horn%C3%AD_Rakousy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Doln%C3%AD_Rakousy

 

Francie (Île-de-France)
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%8Ele-de-France

Švýcarsko (Schwyz)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwyz

Finsko (Varsinais Suomi)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlastn%C3%AD_Finsko

Chorvatsko (Središnja Hrvatska)
https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edn%C3%AD_Chorvatsko

Případ České republiky se vyznačuje dosti arbitrárním chápáním platnosti pojmu "Čechy". Ač s Čechami těsně spjaté, zůstávala svébytnost Moravy a Slezska v průběhu dějin poměrně výrazná. Totéž však lze říci o historických územích, která jsou součástmi dnešního Rakouska (Štýrsko, Tyroly, Solnohradsko...), a přesto v rakouském prostředí nikdo název "Rakousko" používaný pro celé dnešní území Rakouské republiky nenapadá. Je tedy zcela obvyklé říkat např., že "Štýrský Hradec je druhým největším městem Rakouska", přestože Štýrský Hradec leží ve Štýrsku a ne na území historického Rakouska (Österreich ob und unter der Enns).
 

Zdroj: Spor o užití slova Česko / Wikipedie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Spor_o_u%C5%BEit%C3%AD_slova_%C4%8Cesko